K fyzioterapii jsem se dostala tak trochu náhodou. Na konci studia na gymnáziu jsem si podala přihlášku na tento obor spíše jako „pojistku", protože jsem se původně hlásila na medicínu. Osud to ale nakonec zařídil jinak a jsem za to dnes opravdu vděčná. Fyzioterapie krásně spojuje dvě věci, které jsou mi blízké, a to pohyb, který miluju a který mě provází každý den, a medicínu, ke které jsem vždycky cítila velký respekt i zájem. Už na gymnáziu jsem věděla, že bych jednou chtěla pracovat s dětmi. Tenhle sen mě provázel celým studiem a provází mě i teď v praxi.
Pracuji s dětmi od dvou let až po dospívající a snažím se, aby pro ně byla terapie co nejpřirozenější – plná hry, radosti a pohybu. Velkou roli v celém procesu mají i rodiče, protože právě oni jsou pro děti tím největším vzorem. Vždy se je snažím co nejvíce zapojit a podpořit, aby věděli, jak mohou svým dětem pomoci i doma. Ve své práci vycházím především z vývojové kineziologie, propojuji měkké techniky s prvky fyzioterapeutických konceptů (DNS, PNF, Bobath a další). Mimo dětské pacienty pracuji také s dospělými, kde se zaměřuji na různé problémy pohybového aparátu, od chronických až k akutním.